Jmenuji se Ayoki Beringery.

Narodila jsem se 25. 2. 2018 jako 1. fenečka v 1. vrhu chovatelské stanice A.Ha.terrier, kde jsem zůstala a vyrůstám tu se svou psí maminkou :-)

Ayoki

Nejprve jsem vypadala jako malá šedá myška a bylo těžké určit moji barvu.

Ayoki  Ayoki  Ayoki

Poté, co jsem ztratila srst, otevřela očka a začala se vybarvovat, již bylo možné vidět, že jsem se z „ošklivého káčátka“ vyloupla do barvy přímo perlové :-)

Ayoki    Ayoki

Při focení jsem ráda pózovala fotografovi.

Ayoki    Ayoki

Byla jsem velice zvídavé a roztomilé štěňátko.

Ayoki
A ten roztomilý psí kukuč mi i později často pomohl před výbuchem nervů mých páníčků...
I menší „nehoda“ mi tak byla leckdy odpuštěna. Například když jsem nestihla doběhnout na wc podložku včas a ulevila si právě kousek od ní... a mělo to následky i na ostatní :-)

Ayoki    Ayoki

Taky se mi párkrát podařilo převrátit misku s kaší dřív, než jsme stihli ochutnat...

Ayoki    Ayoki

Úžasné bylo, když jsem díky růstu zoubků začala dostávat první pamlsky. Snad abych se na delší dobu kousáním zabavila a nehlodala do futer dveří, nohou židlí  dalších páníčky nepovolených věcí.

Ayoki  Ayoki  Ayoki

To bylo parádní. Jenže mě bavilo objevovat a ochutnávat i jiné materiály...

Ayoki    Ayoki

Zoubky jsem tak začala používat celodenně. Od otevření oček až do doby, než jsem usnula únavou. Hraček mám sice dost, ale ta výzva podívat se na něco zakázaného, když jsem byla chvilku bez dozoru! Přeci kdo by odolal zjistit, co je v úložném prostoru sedačky...

Ayoki

Bohužel to ještě nevím. Byla jsem odhalena z hrabání se dolů a vykusování molitanu dřív, než jsem se stihla podívat...
Ale co je uvnitř pelíšku, už vím :-)

Ayoki

No a zjistit, z jak dlouhé šnůry je utkaný koberec, jsem také ještě nestihla. Pro tentokrát byla únava silnější než mé odhodlání a zvědavost.

Ayoki

Po všech těch nezdarech domácích jsem se rozhodla být pomocnicí při pracích zahradních. Ale ani tady má snaha nebyla přijata s nadšením...
Než totiž panička domluvila s pošťačkou, vyndala jsem jí z květináčku novou kytičku... zbavila jí kořínků a hlíny... na mém opalovacím koberečku... a pak jsem zrecyklovala i květináček...

Ayoki

A pak už jsem musela být při zahradničení - prý v zájmu mé bezpečnosti - za mřížema :-).

Ayoki    Ayoki

Neodradilo mě to. Pořád mě moc baví hrát si, objevovat nové věci venku a zkoušet co dokážu.

Ayoki    Ayoki

Mám štěstí, že jsem spoustu věcí poznala díky tomu, že mi je ukázala maminka.

Ayoki  Ayoki  Ayoki

Naučila jsem se skákat přes potůčky, pařezy, a taky lovit myšky :-)

Ayoki    Ayoki

Bohužel jsem i zjistila, jak je nebezpečné hrát si s vosou a pak ji přišlápnout...
Málem jsem přišla o život, jak jsem měla během chvilky silnou reakci... Otekla jsem a během pár minut vypadala jak buldoček... Po celém těle mi okamžitě naskákaly puchýře a rychlým otokem popraskaly žilky kolem oka a na čumáčku. Přestávala jsem reagovat na vše a nebyla už jsem schopna ani otevřít oči. Naštěstí pomoc veterinářů na psí klinice přišla „o dvanácté“.

Ayoki    Ayoki

Tak snad už mě vosy nebudou dráždit a nepolezou mi pod tlapky.

Ayoki    Ayoki

Jak se mi udělalo dobře, hned jsem začala dělat lotrovinky :-)

Ayoki    Ayoki

Možná by mě vzali k divadlu hrát vlka Karkulce :-)

Ayoki    Ayoki

Jen nevím, jestli by mi pak zbýval čas na mého koníčka...

Ayoki    Ayoki

Tedy ten luční zelený už je RIP, ...ale moje párací hobby je koníček vážně adrenalinový...

Ayoki    Ayoki

Bohužel nejen pro mě a moje bývalé hračky, pelíšky, podložky... :-)

Ayoki    Ayoki
Ayoki

... jenže páníčci vůbec nechápou, co je to často za dřinu!

Ayoki

Když se mé trhací aktivity přesunuly už i na zahradu a sněžilo u nás i v létě, dostala jsem několik druhů „didaktických“ hraček pro pejsky.

Ayoki

Věcičky byly plné pamlsků! To byla vůně! Ještě jak se k nim dostat! Musela jsem se soustředit a přemýšlet... Zpočátku mi pomáhala maminka...

Ayoki    Ayoki

Jiný druh zábavy, ale výsledek stál za to...

Ayoki  Ayoki  Ayoki
Ayoki  Ayoki  Ayoki

Nové hračky a zimní oblečení nám s maminkou donesl i Ježíšek.

Ayoki

Za ňaminu, kterou za chvilku sníme, vydržíme před foťákem i pózovat...

Ayoki  Ayoki  Ayoki
Ayoki    Ayoki

No a mě nastal čas začít chodit do psí školky - do výstavní haly, abych přeci jen venku - při snaze cvičit mou poslušnost - nenamrzla. Trénovat jsem začala dvakrát týdně - stejně jako dříve maminka Suri - v Jihočeské psí akademii.
Ve školce se učíme nejen přiběhnout na povel po zavolání našeho jména, ale také základy her, jako je aport, nosework nebo dogfitness...
Mám tam už své kamarády, stejně malé pejsky jako jsem já. Jenže potkat mega psa mi dělá velký problém... Bojím se, tak štěkám jako tygr... Cizí psi a cizí prostředí mě vůbec nebaví. Nejradši jsem všude jen se Surikou. Buď doma, v práci, na zahradě nebo v parku. Když není se mnou, jsem prostě nesvá a nervózní. Takže snaha „vytrénovat mě“ bude běh na dlouhou trať...

Ayoki    Ayoki